Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Empirie (z řec. empeiros, zkušený) je zkušenost získaná pozorováním, případně pokusem (experimentem). Slovo se používá tam, kde chceme zdůraznit cílený a řízený způsob získávání zkušeností.

Odtud také empirický, pocházející z kontrolované zkušenosti, případně z experimentu. Empirické vědy jsou vědy založené na opakovatelných a ověřitelných experimentech.

Empirismus je teorie poznání, která vysvětluje veškeré poznání ze smyslových zkušeností. Tento filozofický názor odvozuje od zkušenosti i principy poznání, za opak této filozofické teorie se pak považuje racionalismus.

[editovat] Kantova teorie poznání

Teorii zkušenosti zásadně modifikoval Immanuel Kant, který určil zásadní principy a podmínky této teorie. Sám Kant pak rozděluje zkušenost do dvou hlavních typů.

• Transcendentní zkušenost je to, co přesahuje hranice možné zkušenosti (hranice světa jevů) a je nedostupné teoretickému poznání. Opakem je zkušenost imanentní.
• Transcendentální zkušenost je to, co se týká podmínek naší zkušenosti, apriorní poznávací formy (např. prostor, čas).

[editovat] Rozdělení empirie

Empirii můžeme dělit podle situací a typu zkušeností do několika podskupin:

• Empirie konstitutivní je zkušenost, na jejímž základě si člověk vytváří své postoje, názory a vztahy.

• Empirie korektivní je zkušenost, díky které měníme naše dosavadní názory a postoje, vytváříme si na základě nové zkušenosti naprosto protikladný názor či postoj.

• Empirie vnější je zkušenost týkající se procesů a předmětů, které probíhají mimo jedince.

• Empirie vnitřní je souhrn všech zkušeností jedince uchovávaných uvnitř.

[editovat] Reference

• Pavel Hartl, Psychologický slovník. Ilustrace a obálka Karel Nepraš. 1. vyd. Praha: Jiří Budka, 1993. S. 45.
•  Všeobecná encyklopedie Diderot, 1. vyd. Praha: nakladatelství Diderot, 1999. Díl 2., s. 366 a díl 8., s.116, 452.